Úterní odpolední vyučování výtvarné výchovy v 8.A mělo teď před Vánoci velmi netradiční podobu. Tentokrát jsme do rukou nevzali tužky, štětce či nůžky, ale tašky, balíky a krabice, do nichž jsme nashromáždili v průběhu dvou měsíců plyšáky, deskové hry, stavebnice a knížky. Proč? Celou tu dobu jsme připravovali náš hlavní cíl Dne laskavosti. Počkali jsme si, ale stálo to za to. Osmáci si vymysleli plán, že sbírku donesou dětem z litoměřického Dětského domova, a to v kostýmech pohádkových postav nebo s bláznivými doplňky, aby dětem udělali ještě větší radost.
Myslím, že se tak opravdu stalo. Možná něco z té milé atmosféry ucítíte z fotek. Možná Vám o tom osmáci doma vyprávěli. O tom, jak se zpočátku „domácí“ i „hosté“ oťukávali, jak „velcí“ těm „malým“ vyndávali a podávali dárky, nebo o tom, jak najednou všichni splynuli v jeden dav, kde bylo jedno, že jednomu jsou čtyři a jinému třináct. Všichni se usmívali a hráli si. Ke konci naší návštěvy děti vzaly své nové velké kamarády za ruce a provedly je svým domovem. Po dojemném loučení, kde probíhala objetí nebo s námi jedna holčička chtěla odcestovat ve velké tašce, jsme se všichni shodli na tom, že ta hodina byla krásná, milá, úsměvná i plná dojetí, prostě laskavá. Už teď víme, že něco podobného chceme zažít i příští rok, příští měsíc, často…
Děkuju, byli jste skvělí!! LC
